Šalvěj luční

Šalvěj luční

Informace:

Šalvěj luční má vřetenovitý kořen, listy řapíkaté jsou vejčité, na líci lysé, vezpod pýřité; květy dělají složité klasy.  Roste na lukách; nať má zvláštní zápach. Chuť má kořennou ale svíravou. Čerstvé listy působí silněji proti hnilobě nežli china, a potřebují se proti nakažlivým nemocím, proti dně, hostci, vředům a j. Zevně se užívá proti krvácení dásní a oteklým mandlím. Ve zvěroléčitelství užívá se šalvěje proti chronickým katarrhům ústrojí dýchacích, zažívacích a pohlavních; při chronickém průjemu zevně i uvnitř, při pohmožděninách, krvotocích, proti vředům a neduhům kožním, proti zánětu sliznice v tlamě a hrtanu, buď jako odvar sám o sobě nebo smíšený s nějakou látkou hořkou neb ethericky olejovitou. V ČR hojná v teplejších oblastech, chybí v nejzápadnějších částech Čech a v horských oblastech, v jižních Čechách roztroušeně až vzácně, obecně od nížin po podhorské oblasti (max. asi 600 m n.m.). Celkově roste zejména v jižní Evropě vyjma Pyrenejského poloostrova, na západě od jihovýchodní Anglie a Francie, na východě po Ukrajinu, na severu Evropy jen druhotně, izolovaně v Malé Asii, na Krymu a v Předkavkazí, zavlečena do Severní Ameriky.

 

Popis rostliny:

Vytrvalá, až 80 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, v horní části obvykle větvená, chlupatá, s 1 až 3 páry listů, přízemní listová růžice za květu vyvinutá. Listy vstřícné, vejčité nebo trojúhelníkovité, na bázi uťaté nebo srdčité, zubaté nebo vroubkované, chlupaté, dolní lodyžní listy řapíkaté, horní až přisedlé. Lichopřesleny 3 až 6květé, listeny maximálně v délce kalicha, koruna fialová, zřídka růžová či bílá, korunní trubka prohnutá, horní pysk přilbovitý, dolní pysk 3laločný. Kvete v V až VII.

 

Stanoviště:

Výslunné stráně, louky, meze, okraje cest, náspy, příkopy, preferuje půdy vlhké až vysýchavé, provzdušněné, humózní, lehčí hlinité, zásadité až slabě kyselé.